ENIAC (zkratka z anglického Electronic Numerical Integrator and Computer) byl první elektronický, plně programovatelný a univerzální počítač na světě (tzv. Turing-kompletní stroj). Ačkoliv před ním existovaly jiné počítací stroje (např. německý Z3 nebo britský Colossus), ENIAC byl výjimečný svou rychlostí, univerzálností a plně elektronickou konstrukcí bez mechanických pohyblivých částí (s výjimkou vstupních/výstupních periferií).

Projekt vývoje počítače (původně pod krycím názvem „Projekt PX“) byl financován Armádou Spojených států amerických během druhé světové války. Armáda nutně potřebovala masivně urychlit složité výpočty balistických dělostřeleckých tabulek pro své nové zbraně.

• Místo vzniku: Mooreova škola elektrotechniky na Pensylvánské univerzitě.
• Hlavní architekti: Fyzik John Mauchly a inženýr J. Presper Eckert. Zásadní roli při logickém návrhu sehráli také Arthur Burks a Herman Goldstine.
• Doba vývoje: Práce začaly v roce 1943. Stroj byl dokončen až těsně po válce na konci roku 1945 a veřejnosti byl slavnostně představen v únoru 1946.
• První úkol: Ironií osudu nepočítal jako první balistické dráhy dělostřeleckých granátů, ale prováděl komplexní matematické simulace proveditelnosti termonukleární zbraně (vodíkové bomby) pro Johna von Neumanna z projektu Manhattan.

ENIAC nebyl počítač, jaký známe dnes. Byl to obrovský fyzický kolos, který zabíral celou místnost a spotřebovával tolik elektřiny, že se tradovalo (ač jde spíše o mýtus), že při jeho spuštění pohasínala světla v celé Filadelfii.

• Konstrukce: Obsahoval přibližně 17 468 vakuových elektronek, 7 200 krystalových diod, 1 500 relé, 70 000 rezistorů a 10 000 kondenzátorů. Vše propojovalo na 5 milionů ručně pájených spojů.
• Rozměry a váha: Stroj vážil neuvěřitelných 27 tun, zabíral plochu 167 metrů čtverečních (rozložen v modulech do tvaru písmene U) a měl příkon 150 kW.
• Rychlost: Dokázal provést 5 000 sčítání nebo 357 násobení za jedinou sekundu. Byl zhruba 1 000x rychlejší než tehdejší elektromechanické kalkulátory.
• Číselná soustava: Na rozdíl od moderních počítačů, které fungují v binární (dvojkové) soustavě, ENIAC počítal nativně v desítkové soustavě. K reprezentaci čísel používal speciální elektronkové kruhové čítače.

ENIAC zpočátku neměl paměť, do které by se dal nahrát softwarový kód (to přinesla až Von Neumannova architektura). „Programování“ znamenalo doslovnou fyzickou přestavbu stroje.

Pro provedení nového výpočtu bylo nutné stroj přepojit pomocí tisíců silných kabelů (podobných těm v historických telefonních ústřednách) a nastavit tisíce otočných přepínačů do správných pozic. Proces „programování“ tak mohl trvat dny až týdny, samotný výpočet pak proběhl za pár sekund.

O tuto neuvěřitelně složitou logickou práci se staral tým šesti žen, původně pracujících jako takzvané „počítačky“ (computers), které prováděly výpočty ručně. Tyto první programátorky v historii byly dlouhá desetiletí opomíjeny a na historických fotografiích (viz výše) byly často považovány jen za modelky pózující u stroje. Byly to:

• Jean Bartik
• Kathleen Antonelli
• Marlyn Meltzer
• Frances Spence
• Ruth Teitelbaum
• Betty Holberton

ENIAC spolehlivě sloužil armádě až do 2. října 1955, kdy byl po deseti letech nepřetržitého provozu (s výjimkou údržby a výměny spálených elektronek) definitivně odpojen od sítě.

Získání patentu na počítač vedlo k obrovské a zdlouhavé právní bitvě (proces Honeywell v. Sperry Rand). V roce 1973 soudce Earl R. Larson rozhodl, že Eckert a Mauchly nezávisle nevynalezli první elektronický počítač, ale vycházeli (bez uvedení zdroje) z nápadů Johna Vincenta Atanasoffa a jeho počítače ABC (Atanasoff-Berry Computer). Patent na ENIAC byl zneplatněn, což prakticky uvolnilo vývoj počítačové technologie pro všechny firmy do tzv. public domain.

• ENIAC na anglické Wikipedii
• ENIAC na stránkách Computer History Museum