Repozitář: Kde se kód ukládá

Zatímco Git je nástroj, který provádí samotné verzování, repozitář je fyzické nebo cloudové místo, kde jsou tato data (včetně celé historie změn) uložena. Repozitář není jen složka se soubory; je to databáze všech stavů, kterými projekt kdy prošel.

1. Lokální vs. Vzdálený repozitář

V distribuovaných systémech (jako je Git) rozlišujeme dva typy:

Lokální repozitář (Local Repo): Nachází se přímo v počítači vývojáře (ve skryté složce .git). Zde vývojář provádí commity, tvoří větve a experimentuje bez potřeby internetu.
Vzdálený repozitář (Remote Repo): Umístěný na serveru (např. GitHub, GitLab). Slouží jako „hlavní kopie“ a synchronizační bod pro celý tým.

—

2. Struktura moderního repozitáře

Kromě samotného zdrojového kódu by měl každý profesionální repozitář obsahovat:

README.md: Základní dokumentace (k čemu projekt slouží, jak ho spustit).
.gitignore: Seznam souborů, které Git nemá sledovat (např. dočasné soubory, hesla, složky s knihovnami jako node_modules).
LICENSE: Právní podmínky, za kterých lze kód používat.
Konfigurační soubory: Nastavení pro CI/CD (např. .github/workflows), Dockerfile nebo nastavení linterů.

—

3. Populární platformy pro hosting (Remote Repos)

Ačkoliv můžete mít repozitář na vlastním serveru, většina světa využívá specializované služby:

Platforma	Charakteristika
—	—
GitHub	Největší na světě, domov open-source projektů. Vlastněn Microsoftem.
GitLab	Zaměřen na DevOps a CI/CD. Nabízí skvělou možnost hostování na vlastních serverech (Self-hosted).
Bitbucket	Od firmy Atlassian, úzce integrovaný s nástroji jako Jira a Confluence.

—

4. Workflow v repozitáři: Pull Requesty

Vzdálené repozitáře přinášejí zásadní funkci pro kvalitu kódu: Pull Request (PR) nebo Merge Request (MR).

1. Vývojář nahraje (push) svou větev do vzdáleného repozitáře.
2. Požádá o sloučení do hlavní větve (PR).
3. Ostatní kolegové kód zkontrolují (**Code Review**), napíšou připomínky a teprve po schválení se kód sloučí.

—

5. Mono-repo vs. Poly-repo

Při návrhu architektury se firmy rozhodují mezi dvěma přístupy:

Mono-repo: Všechny projekty a mikroslužby firmy jsou v jednom obřím repozitáři (používá např. Google nebo Meta). Usnadňuje sdílení kódu, ale vyžaduje extrémně výkonné nástroje.
Poly-repo (Multi-repo): Každá služba má svůj vlastní repozitář. Je to přehlednější pro menší týmy, ale složitější na správu verzí napříč projekty.

Související články:

Tagy: it repository git github gitlab development infrastructure