BIOS a UEFI jsou typy firmwaru, které slouží jako rozhraní mezi hardwarem počítače (zejména základní deskou) a operačním systémem. Jejím úkolem je inicializovat komponenty při startu a umožnit zavedení (bootování) systému.

BIOS je starší standard, který vznikl v 70. letech pro počítače IBM PC. Je uložen v paměti typu ROM nebo Flash na základní desce.

• Proces POST (Power-On Self-Test): Při zapnutí BIOS zkontroluje, zda funguje procesor, RAM a grafická karta. Pokud je problém, vydá zvukový signál (pípnutí).
• Omezení:
  • Pracuje v 16bitovém režimu (omezený přístup k paměti).
  • Podporuje pevné disky pouze do kapacity 2,2 TB (kvůli tabulce rozdělení MBR).
  • Má textové rozhraní ovládané pouze klávesnicí.

UEFI je moderní nástupce BIOSu, který řeší jeho technická omezení a přináší nové funkce pro moderní hardware.

• Výhody oproti BIOSu:
  • Rychlejší start: Optimalizovaný proces inicializace.
  • Podpora velkých disků: Díky tabulce GPT podporuje disky větší než 2,2 TB (teoreticky až 9,4 ZB).
  • Grafické rozhraní: Podpora myši, barevné grafiky a někdy i připojení k internetu pro aktualizace.
  • Secure Boot: Bezpečnostní funkce, která brání spuštění neautorizovaného kódu (např. rootkitů) před startem systému.

Většina moderních základních desek s UEFI obsahuje funkci CSM. Ta emuluje prostředí starého BIOSu, což umožňuje na moderním hardwaru spustit starší operační systémy, které standard UEFI nepodporují.

Nastavení firmwaru se vyvolává stisknutím specifické klávesy ihned po zapnutí počítače (před logem Windows). Nejčastější klávesy jsou:

• Delete, F2, F10 nebo Esc.

V tomto rozhraní lze měnit prioritu bootování (např. start z USB), nastavit heslo pro zapnutí počítače nebo konfigurovat parametry procesoru a pamětí.

Související články:

• Základní deska
• Úložiště: MBR vs GPT
• Proces zavádění operačního systému

Tagy: hw firmware bios uefi boot hardware