Zatímco nízké FPS způsobují celkově „trhaný“ dojem, stuttering je zákeřnější. Můžete mít například stabilních 60 FPS, ale pokud jsou prodlevy mezi jednotlivými snímky nerovnoměrné, mozek to vnímá jako velmi rušivé cukání.
Klíčem k pochopení stutteringu není průměrné FPS, ale Frame Time – čas v milisekundách, který trvá vykreslení jednoho konkrétního snímku.
Pokud hra vyžaduje více paměti na grafické kartě, než kolik je k dispozici, musí si data (textury) vypůjčovat z pomalejší systémové RAM. Tento přenos dat způsobí náhlé propady výkonu.
Pokud procesor nestíhá připravovat data pro grafickou kartu (např. v náročných scénách s mnoha postavami), grafika musí „čekat“, což se projeví záškubem.
Starší technologie V-Sync může způsobit stuttering, pokud FPS klesne jen o kousek pod obnovovací frekvenci monitoru (např. na 59 FPS u 60Hz monitoru).
1. **Omezení FPS (Framerate Capping):** Pomocí programů (např. RTSS) omezte FPS na hodnotu, kterou váš hardware stabilně zvládne. Tím dosáhnete vyrovnaných časů snímků. 2. **Použití VRR (G-Sync / FreeSync):** Tyto technologie přizpůsobují frekvenci monitoru aktuálnímu výkonu grafiky, čímž maskují drobné výkyvy. 3. **Snížení detailů textur:** Pokud je příčinou zaplněná VRAM, snížení kvality textur obvykle stuttering okamžitě vyřeší. 4. **Instalace na SSD:** Pokud hra načítá data z pomalého HDD, může docházet k záškubům při pohybu otevřeným světem.
Tento termín se dříve používal hlavně u systémů se dvěma grafickými kartami (SLI/Crossfire). I když karty produkovaly hodně snímků, jejich vzájemná synchronizace byla nedokonalá, což vedlo k neustálému, jemnému chvění obrazu.
Zajímavost: Pro diagnostiku stutteringu se nepoužívá jen průměrné FPS, ale metriky zvané 1% Low a 0.1% Low. Ty udávají, jak hluboko klesly nejnižší naměřené hodnoty, a mnohem lépe popisují pocitovou plynulost hry.