Proměnná umožňuje programátorům ukládat data a manipulovat s nimi pomocí názvů namísto přímé práce s adresami v operační paměti (RAM).
Většina programovacích jazyků sleduje tyto tři kroky:
1. **Deklarace:** Oznámení programu, že proměnná existuje a jakého je typu (např. ''int vek;''). 2. **Inicializace:** Přiřazení první hodnoty do proměnné (např. ''vek = 25;''). 3. **Použití:** Čtení nebo změna hodnoty během běhu programu.
Proměnné se dělí podle toho, jaký druh dat mohou obsahovat. V některých jazycích (C, Java) musíte typ uvést pevně, v jiných (Python, JavaScript) se určí automaticky.
| Typ | Popis | Příklad |
|---|---|---|
| Integer | Celé číslo | 42, -5 |
| Float / Double | Desetinné číslo | 3.14, 0.001 |
| String | Textový řetězec | „Ahoj světe“ |
| Boolean | Logická hodnota | true / false |
| Char | Jeden znak | 'A', '@' |
Ne každá proměnná je dostupná v celém programu. Rozlišujeme:
Speciálním typem proměnné je konstanta. Je to hodnota, která se po prvním přiřazení již nesmí změnit (např. hodnota $\pi$ nebo rychlost světla). V kódu se často označují klíčovým slovem const nebo final.
V shellu se k hodnotě proměnné přistupuje pomocí znaku $.
JMENO=„Petr“echo $JMENO
Existují také Environment Variables (proměnné prostředí), jako je například PATH nebo USER, které ovlivňují chování celého systému.
Pravidlo pojmenovávání: Názvy proměnných by měly být srozumitelné. Místox = 86400je lepší použítpocet_sekund_v_dni = 86400. Většina jazyků používá buď camelCase (mojePromenna) nebo snake_case (moje_promenna).