Ovladač je softwarová vrstva, která abstrahuje vlastnosti hardwaru. Díky ovladačům nemusí programátoři aplikací psát kód pro každý model tiskárny nebo grafické karty na trhu. Stačí, když aplikace pošle standardní požadavek operačnímu systému, a ten jej pomocí ovladače předá zařízení.
Ovladač pracuje jako prostředník v hierarchii systému:
1. **Aplikace:** Uživatel klikne na "Uložit soubor". 2. **Operační systém:** Přijme požadavek a identifikuje, na který disk se má ukládat. 3. **Ovladač:** Přeloží příkaz na konkrétní sekvenci elektrických signálů a adres v paměti, které ovládají řadič disku. 4. **Hardware:** Fyzicky zapíše data na médium.
Běží jako součást jádra operačního systému. Mají nejvyšší oprávnění a přímý přístup k hardwaru. Pokud v tomto ovladači dojde k chybě, obvykle dojde k pádu celého systému (tzv. „Modrá smrt“ na Windows nebo „Kernel Panic“ na Linuxu).
Běží v omezeném prostoru pro uživatelské aplikace. Používají se pro zařízení, u kterých není kritická rychlost a je preferována stabilita (např. některé USB periferie). Pokud tento ovladač selže, systém zůstane běžet.
.sys nebo .inf. Microsoft používá model WDM (Windows Driver Model).Ovladače jsou jedním z nejčastějších důvodů nestability počítačů:
Grafické karty (NVIDIA, AMD) mají nejkomplexnější ovladače. Neobsahují jen instrukce pro hardware, ale často i celé kompilátory pro shadery a rozhraní pro herní knihovny jako DirectX nebo Vulkan.
Související pojmy: Linux Kernel, Hardware, CPU, RAM, Rootkit, Shader, BIOS/UEFI.