Obsah

Logování (Logging)

Logování je systematický zápis informací o aktivitě systému do textových souborů (logů) nebo specializovaných databází. Dobře nastavené logování umožňuje zpětně zjistit, co se v systému stalo, kdy se to stalo a proč k tomu došlo.

1. Úrovně logování (Log Levels)

Aby bylo možné v obrovském množství dat filtrovat, používá se standardizovaná hierarchie důležitosti. Většina systémů (včetně Linuxu) používá standard Syslog:

Úroveň Název Význam
0 EMERGENCY Systém je nepoužitelný (panika).
1 ALERT Je nutná okamžitá akce.
2 CRITICAL Kritický stav (např. selhání HW).
3 ERROR Došlo k chybě, ale systém běží dál.
4 WARNING Varování, které může v budoucnu vést k chybě.
5 NOTICE Normální, ale významná událost.
6 INFO Běžná informativní zpráva o aktivitě.
7 DEBUG Detailní výpisy pro vývojáře (při hledání chyb).

2. Kam se v Linuxu ukládají logy?

Většina systémových logů se nachází v adresáři /var/log/.

3. Práce s logy v příkazové řádce

K analýze logů se nejčastěji používají nástroje, které jsme již probrali:

4. Správa logů (Log Rotation)

Logy mohou velmi rychle narůst a zaplnit celý disk. Proto existuje nástroj logrotate, který:

1. Staré logy zkomprimuje (např. do .gz).
2. Po určité době (např. 30 dní) je smaže.
3. Přejmenuje aktuální log a založí nový.

5. Moderní centralizované logování

U velkých cloudových aplikací (běžících na stovkách serverů) není možné procházet logy ručně. Používají se tzv. Log Management platformy:

Důležité pravidlo: Nikdy nelogujte citlivá data! Do logů nepatří hesla, čísla platebních karet ani osobní údaje (GDPR). V případě úniku dat by se logy staly zlatým dolem pro útočníky.

Zpět na Rozcestník