Výpočetní technika není pouze softwarovou záležitostí; je hluboce zakořeněna ve fyzikálních zákonech. Aby mohl počítač zpracovávat informace, musí je reprezentovat pomocí fyzikálních stavů (napětí, magnetická orientace, světelný puls).
Základem všech moderních procesorů a pamětí je křemík (polovodič). Jeho schopnost měnit svou elektrickou vodivost pomocí tzv. dotování (přidávání příměsí) umožnila vznik tranzistoru.
Informace musí být v hardwaru uložena pomocí energetických hladin:
Fyzika klade výpočetní technice jasné limity prostřednictvím tepla. Každé přepnutí tranzistoru vyžaduje energii a část této energie se přemění na teplo (Jouleovo teplo).
S neustálým zmenšováním tranzistorů (dnes v řádech jednotek nanometrů) naráží klasická fyzika na své hranice:
Data se mezi komponentami přenášejí jako elektromagnetické vlny po měděných spojích na základní desce.
Související články:
Tagy: physics semiconductors hardware electronics thermodynamics quantum_mechanics