Obsah

Fyzikální základy výpočetní techniky

Výpočetní technika není pouze softwarovou záležitostí; je hluboce zakořeněna ve fyzikálních zákonech. Aby mohl počítač zpracovávat informace, musí je reprezentovat pomocí fyzikálních stavů (napětí, magnetická orientace, světelný puls).

1. Polovodiče: Srdce moderní elektroniky

Základem všech moderních procesorů a pamětí je křemík (polovodič). Jeho schopnost měnit svou elektrickou vodivost pomocí tzv. dotování (přidávání příměsí) umožnila vznik tranzistoru.

2. Reprezentace informace (Bity a Atomy)

Informace musí být v hardwaru uložena pomocí energetických hladin:

3. Termodynamika a odpadní teplo

Fyzika klade výpočetní technice jasné limity prostřednictvím tepla. Každé přepnutí tranzistoru vyžaduje energii a část této energie se přemění na teplo (Jouleovo teplo).

4. Limity miniaturizace a Kvantové jevy

S neustálým zmenšováním tranzistorů (dnes v řádech jednotek nanometrů) naráží klasická fyzika na své hranice:

5. Přenos signálu a elektromagnetismus

Data se mezi komponentami přenášejí jako elektromagnetické vlny po měděných spojích na základní desce.


Související články:

Tagy: physics semiconductors hardware electronics thermodynamics quantum_mechanics