CIDR je standard pro efektivní přidělování IP adres a seskupování sítí. Namísto pevných tříd (kde síť mohla mít buď 256, 65 536, nebo 16,7 milionu adres) umožňuje CIDR definovat velikost sítě s přesností na bitovou úroveň.

Hlavním nástrojem CIDR je tzv. CIDR notace (zápis s lomítkem).

Zápis v CIDR notaci vypadá následovně: 192.168.1.0/24.

• IP adresa: První část (192.168.1.0) identifikuje síť.
• Prefix (Maska): Číslo za lomítkem (/24) udává počet bitů, které jsou zleva zafixovány pro identifikaci sítě. Zbytek bitů (do celkového počtu 32 u IPv4) zbývá pro identifikaci konkrétních koncových zařízení (hostitelů).

U sítě 192.168.1.0/24:

• Celkem má IPv4 adresa 32 bitů.
• 24 bitů je pro síť, zbývá tedy 8 bitů pro zařízení ($32 - 24 = 8$).
• Počet adres je $2^8 = 256$. (Po odečtení adresy sítě a broadcastu zbývá 254 adres pro zařízení).

Před rokem 1993 se používaly třídy sítí (Classful Networking):

• Třída A (/8): Pro obří korporace (16 mil. adres).
• Třída B (/16): Pro střední firmy (65 tis. adres).
• Třída C (/24): Pro malé firmy (256 adres).

Tento systém plýtval místem. Pokud firma potřebovala 500 adres, musela dostat celou třídu B (65 536 adres), čímž zůstalo přes 64 000 adres nevyužitých. CIDR tento problém vyřešil tím, že dovoluje vytvořit síť o libovolné velikosti, např. /23 (512 adres).

CIDR také umožňuje tzv. agregaci tras. Místo aby internetové routery musely znát cestu ke stovkám malých sítí zvlášť, CIDR dovoluje tyto sítě v tabulkách routerů sloučit do jednoho velkého záznamu (např. osm sítí /24 se sloučí do jedné /21). To drasticky snižuje zátěž globálních routerů a zrychluje internet.

V moderním protokolu IPv6 je CIDR jedinou metodou adresování. Vzhledem k obrovskému adresnímu prostoru IPv6 (128 bitů) se nejčastěji setkáte s prefixy jako /64 (standardní podsíť) nebo /48 (příděl pro celou firmu).

Související pojmy: IP adresa, IPv4, IPv6, Subnetting, Router, TCP/IP, Maska sítě.