Backdoor je v informatice skrytý vstupní bod do softwaru, hardwaru nebo počítačové sítě, který umožňuje získat přístup k systému bez nutnosti projít standardním ověřením identity (autentizací).
Zatímco legitimní zadní vrátka jsou někdy instalována výrobci pro účely servisu nebo obnovy hesel, útočníci je využívají k udržení trvalého a nenápadného přístupu do napadeného systému.
V encyklopedii je důležité rozlišovat mezi různými typy zadních vrátek podle jejich původu a účelu:
Původně zamýšlená vývojáři jako „zadní cesta“ pro ladění kódu (debugging) nebo technickou podporu. Často se stávají bezpečnostním rizikem, pokud zůstanou v ostré verzi produktu zapomenuta.
Instalovaná útočníkem po prvotním průniku do systému (např. pomocí phishingu nebo exploitu). Slouží k tomu, aby se útočník mohl do systému kdykoli vrátit, i když je původní zranitelnost opravena.
Záměrné oslabení šifrovacího algoritmu nebo protokolu, které umožňuje třetí straně (např. vládní agentuře) dešifrovat komunikaci bez znalosti klíče.
Modifikace na úrovni čipů nebo firmware přímo ve výrobě. Jsou extrémně těžko odhalitelná, protože se nacházejí pod úrovní operačního systému.
Mechanismus fungování se liší podle úrovně, na které operuje:
| Riziko | Popis |
|---|---|
| Ztráta kontroly | Majitel systému netuší, že v jeho zařízení operuje jiná osoba. |
| Exfiltrace dat | Možnost kdykoli a postupně stahovat citlivá data bez spuštění alarmů. |
| Botnet | Napadené zařízení může být zneužito k provádění DDoS útoků na jiné cíle. |
| Šíření nákazy | Backdoor může sloužit jako odrazový můstek pro útok na další zařízení v lokální síti. |
Odhalení zadních vrátek je náročné, protože jsou navržena tak, aby byla neviditelná pro běžné monitorovací nástroje.
Související pojmy: Rootkit, Trojan, Exploit, Authentication, Encryption, Zero Trust.