Authorization je proces přidělování a ověřování přístupových práv. Zatímco autentizace zjišťuje, kdo uživatel je, autorizace určuje, co tento uživatel smí v rámci systému dělat (např. číst soubory, mazat data nebo měnit nastavení).
V IT se používá několik standardizovaných přístupů k tomu, jak definovat a spravovat oprávnění:
Oprávnění nejsou přidělována přímo jednotlivcům, ale rolím (např. Administrátor, Redaktor, Host). Uživatelé jsou následně přiřazeni k jedné nebo více rolím.
Pokročilejší model, který rozhoduje na základě atributů. Ty mohou zahrnovat:
Vlastník zdroje (např. souboru) má plnou moc nad tím, komu přidělí práva. Je to standardní model používaný v operačních systémech jako Windows nebo Linux pro běžné soubory.
Pevně daná pravidla vynucená systémem, která uživatel nemůže změnit. Často se používá ve vojenských nebo vysoce zabezpečených systémech (např. SELinux). Každý objekt má úroveň utajení a každý uživatel úroveň prověření.
Seznam připojený k objektu (souboru, složce, síťovému rozhraní), který specifikuje, kteří uživatelé nebo procesy mají k objektu přístup a jaké operace s ním mohou provádět (Read, Write, Execute).
V moderních webových aplikacích se pro autorizaci používá protokol OAuth 2.0. Místo sdílení hesla získá aplikace tzv. Access Token s omezeným rozsahem oprávnění (tzv. Scopes).
| Vlastnost | Autentizace | Autorizace |
|---|---|---|
| Otázka | Kdo jsi? | Co smíš dělat? |
| Pořadí | První krok | Druhý krok (po autentizaci) |
| Metody | Hesla, Biometrie, Tokeny | Role, Atributy, ACL |
| Příklad | Přihlášení do e-mailu | Možnost smazat e-mail |
Související pojmy: Authentication, RBAC, ABAC, ACL, OAuth 2.0, Principle of Least Privilege.