APIPA slouží jako „záchranná síť“. Pokud se počítač po spuštění nedovolá DHCP serveru (např. kvůli odpojenému kabelu nebo restartujícímu se routeru), přidělí si adresu sám, aby mohl komunikovat alespoň s ostatními zařízeními v nejbližším okolí.
[Image showing a computer failing to reach DHCP and self-assigning an APIPA address]
Adresy generované tímto mechanismem patří vždy do vyhrazeného neveřejného rozsahu:
169.254.0.1 až 169.254.255.254255.255.0.0ipconfig zobrazuje jako „Autokonfigurační adresa IPv4“.1. **Hledání DHCP:** Počítač vyšle dotaz na DHCP server. Pokud po určitém čase (obvykle 1-2 minuty) nedostane odpověď, aktivuje APIPA. 2. **Výběr adresy:** Počítač si náhodně vybere adresu z rozsahu ''169.254.x.x''. 3. **Kontrola kolize:** Pomocí protokolu [[it_encyklopedie:arp|ARP]] se zeptá do sítě: "Používá někdo tuhle adresu?". 4. **Přiřazení:** Pokud nikdo neodpoví, adresa je přiřazena. Pokud ano, proces se opakuje s jiným číslem. 5. **Kontrola na pozadí:** I když má počítač APIPA adresu, každých 5 minut se znovu pokouší najít DHCP server. Pokud ho najde, APIPA adresu zahodí a přijme tu od serveru.
Co s APIPA adresou můžete dělat:
Co s APIPA adresou nemůžete dělat:
Pokud váš počítač ukazuje tuto adresu, je to téměř vždy příznak problému se sítí:
V protokolu IPv6 existuje podobný koncept nazvaný Link-Local address (začínající na fe80::). Rozdíl je v tom, že v IPv6 je tato adresa povinná a zařízení ji má vždy, i když má zároveň přidělenou globální internetovou adresu. V IPv4 je APIPA pouze nouzovým řešením.
Tip pro diagnostiku: Pokud v kanceláři nefunguje síť a pět kolegů má adresu169.254.x.x, problém není v jejich počítačích, ale v centrálním prvku (routeru nebo switchi), který je spojuje.