AGP vzniklo z potřeby reagovat na rozmach 3D grafiky v polovině 90. let. Zatímco starší sběrnice PCI byla sdílená mezi více zařízeními (zvukové karty, síťové karty), AGP vytvořilo přímou „dálnici“ pouze pro grafickou kartu, čímž se eliminovalo úzké hrdlo při přenosu dat.
Standard AGP prošel několika fázemi zrychlování, které se označovaly násobky základní rychlosti:
| Verze | Specifikace | Napětí | Přenosová rychlost |
|---|---|---|---|
| AGP 1.0 | 1x, 2x | 3,3 V | až 533 MB/s |
| AGP 2.0 | 4x | 1,5 V | až 1066 MB/s |
| AGP 3.0 | 8x | 0,8 V | až 2133 MB/s |
Velkým tématem AGP byla (ne)kompatibilita napětí. Aby nedošlo k poškození hardwaru vložením staré 3,3V karty do nové 1,5V základní desky, měly sloty a karty fyzické „zářezy“:
Kolem roku 2004 začalo AGP narážet na své limity. Bylo nahrazeno standardem PCI Express (PCIe), který přinesl:
Pro profesionální pracovní stanice (CAD, 3D modelování) existovala verze AGP Pro. Slot byl delší a obsahoval další piny pro napájení energeticky velmi náročných grafických karet, které se v té době do běžných domácích PC neosazovaly.
Zajímavost: Poslední výkonné grafické karty pro AGP (např. ATI Radeon HD 3850 nebo NVIDIA GeForce 7950 GT) se vyráběly ještě dlouho poté, co kralovalo PCIe. Výrobci na ně museli osazovat speciální „můstek“ (bridge chip), který překládal PCIe signál čipu do starého AGP jazyka.