Obsah

2GL: Druhá generace programovacích jazyků

2GL (Second-Generation Language) označuje jazyky symbolických instrukcí, známé především pod souhrnným názvem Asembler (Assembly Language). Tato generace představuje první krok od čistě binárního kódu k textovému zápisu, který je srozumitelný pro člověka.

Stále se jedná o nízkoúrovňový jazyk (low-level language), což znamená, že je úzce spjat s architekturou konkrétního procesoru.

1. Charakteristika 2GL

Na rozdíl od první generace (1GL), kde se používaly nuly a jedničky, zavádí 2GL tzv. mnemotechnické pomůcky (zkratky).

2. Ukázka kódu (x86 Assembly)

Typický program v asembleru vypadá jako posloupnost instrukcí pro manipulaci s registry procesoru:

MOV AL, 61h    ; Načti hexadecimální hodnotu 61 do registru AL
ADD AL, 1      ; Přičti 1 k hodnotě v registru AL
RET            ; Návrat z funkce

3. Výhody a nevýhody

Výhody Nevýhody
Vysoký výkon: Kód je téměř stejně rychlý jako strojový kód. Nízká čitelnost: I jednoduché operace vyžadují mnoho řádků kódu.
Přímý přístup k HW: Ideální pro ovladače a nízkoúrovňové systémy. Žádná přenositelnost: Program je vázán na konkrétní hardware.
Malá velikost: Výsledný program zabírá minimum paměti. Složitý vývoj: Programátor musí detailně znát architekturu CPU.

4. Současné využití

I když byla 2GL nahrazena vyššími jazyky (3GL), dodnes se používá v těchto oblastech:


Související články:

Tagy: historie programming_languages 2GL assembly low-level